Stýskání

17. dubna 2016 v 21:29 | Myšlenka v koutě |  Přemýšlím a píšu
Odjel jsi. Nechal jsi mě tu. Vím žes nechtěl. Ale přesto…
A teď jsem tu sama. Tvoje vůně je všude kolem… Díky za ten svetr. Jsem jako feťák, stále prokrastinuju a nevím, jak bych zabila ty myšlenky na tebe. Vznáším se ve vzduchoprázdnu, kolem mě plují seriály, slova, knihy a písničky. Z postele se už snad nikdy nevyhrabu. A moje deka má strašně smutný odstín.
Dny ubíhají, mými jedinými světýlky v téhle ohavné noci samoty jsou okamžiky, kdy se ozveš. A pak zase zmizíš. Je to na nic.
Chybí mi tvé teplo, tvé dotyky, tvé rty, chuť a vůně. Vlasy a oči. Potřebuju znovu vidět tu zelenou. Říkám si, je to dočasné… Ale stýská se mi.
Jsem paranoidní. Máš mě ještě rád? Myslíš na mě? Neběháš za jinými? A bojím se… Moc. Nelíbí se mi, jak jsem na tobě závislá. Mám pocit, že jsem zoufalá jen já. Trapas… Ale sakra, je mi to jedno, jsi moc daleko!
Stále trpím, jakoby sis vzal kousek mě. Vypadá to, že nic nemá smysl. Jdu péct… Mám na něco chuť.
Stýská se mi… Stýská… Nemůžu spát. Zdá se mi o tobě. Chybíš mi.
Je to tak dlouho - pošetilost, ale mi to tak připadá. Znám tě ještě vůbec? Existuješ? Nebyl jsi jen snem? Nějakým krásným přeludem? Byly mé city tady, byly skutečné? Kdo mi to vlastně chybí? Nejsem si jistá. Vzpomínky nestačí. Přijdou mi neskutečné… Nejsou opravdové.

Potřebuju tě.

Myšlenka v koutě
 

Melodie osudu, Prolog

10. dubna 2015 v 20:57 | Myšlenka v koutě |  Povídky
Melodie osudu

Prolog

Lucy seděla v lavici a četla si knížku. Čekala na hodinu, která měla začít za deset minut. Tohoto dne se vážně bála. Zrovna se přestěhovala z malého zapadlého městečka, do trochu většího zapadlého městečka. A teď bylo září, první den po dvou měsících letních prázdnin, které pro Lucy kupodivu nebyly tak osamělé, jak si myslela, že budou. Vlastně si našla dvě kamarádky, se kterými se rychle sblížila. Ale ve třídě spolu naneštěstí nebyly a tak si Lucy našla nenápadnou lavici úplně v zadu a absolutně se ponořila do knihy. Uklidňovalo ji to. A nemusela vnímat udivené a zvědavé pohledy všech příchozích spolužáků.
Najednou zazvonilo a Lucy se vrátila myslí do třídy, která teď byla plná lidí. Nenápadně se rozhlížela po ostatních. Sevřel se jí žaludek při pomyšlení, že by měla jít před třídu plnou neznámých lidí a říct o sobě pár vět. Upřímně se modlila, aby ji do toho učitelka nenutila. Byla už tak dost nervózní.
Z úvah ji vytrhla žena, která vešla do dveří a postavila se před tmavozelenou tabuli. Všichni se postavili a po pozdravu si zase sedli. Učitelka, žena středního věku s kaštanovými vlasy a tlustými skly před očima, začala s každoročními žvásty o tom, jak doufá, že si všichni prázdniny užili a že teď už jsou připravení plně se ponořit do studia… Lucy se upřímně nemohla nudit, protože byla tak nervózní.
Nemožné žvásty skončily a na řadu přišly administrativní záležitosti. Mezi nimi i Lucy.
Všichni se otočili a zvědavě na ni koukali. "Lucy Grace Fervency, naše nová studentka. Po hodině s vámi potřebuji něco vyřídit. Doufám, že se vám tady bude líbit," dokončila učitelka. "Děkuji paní McClaviová," špitla Lucy a nejistě se usmála. Učitelka jí úsměv vrátila a pokračovala v monologu, který za chvíli začal zase všechny nudit.

Mrazení

1. února 2015 v 15:59 | Myšlenka v koutě |  Knížky
Tak konečně!! To trvalo, než jsem se odhodlala to dočíst...

Mrazení
Maggie Stiefvaterová


V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.


 


Papírová města

29. ledna 2015 v 22:41 | Myšlenka v koutě |  Knížky
Moje první kniha, kterou jsem si koupila za vlastní penízky :3

Papírová města
John Green


Quentin pochopí, že ty stopy jsou určené přímo jemu. Vyrazí po nesouvislé cestě, která se před ním otvírá. Výzva je to veliká, ale čím blíže se Quenin dostává k cíli, tím méně vidí dívku, o níž si myslel, že ji zná.

Jakže se to trápíš?

8. listopadu 2014 v 14:02 | Myšlenka v koutě |  Já poetou
Tvé oči ztrácí barvu,
díváš se z okna na podzim.
Tak jak to je opravdu?
Vážně přede všemi mizím?

Už tě nebaví čekat,
říkáš si, už určitě jen chvíli!
Tak nemá cenu plakat
a zbytečně ztrácet síly

Víš, že nejsi obyčejná...
A že po vesmíru chceš něco více,
ale už se cítíš poničená
a že ti prostě nefungují plíce...

A poslouchat smutné písničky?
To je výkon, to ti povím...
A tak si zavážeš tkaničky
a najednou vedle tebe stojím.

Snažím se s tebou mluvit,
ale nějak se mi nedaří...
Chce se mi z toho jen truchlit,
ať se všechno zlé vypaří.

A přitom nemáš proč nebýt happy,
zažila jsi tolik krásy...
Měla bys z toho být jak v nebi
a ne si zaživa rvát vlasy!

Vlastně jsi jen sobec
a ničeho si nevážíš...
Ale byl to fajn pokec,
i když své štěstí si neztrážíš.


Vévoda a já

27. října 2014 v 14:39 | Myšlenka v koutě |  Knížky

Vévoda a já
Julia Quinn


Daphne a Simon už mají dost otravných večírků plných námluv a nuceného tlachání a sbližování. A proto spolu vymyslí plán, který oběma něco přinese. Budou se vydávat za pár, předstírat vzájemnou náklonost, aby se vyhnuli tomu nucenému nátlaku zasnoubit se s kýmkoliv příhodným. Ale jejich plán brzy ztroskotá kvůli jedné jediné věci. Láska. Ta jim překazí všechno, na čem se dohodli.

Vím, vím! Klasická oddechová slaďárna... No! Taky jsem se takhle mýlila.


Hon

20. října 2014 v 11:27 | Myšlenka v koutě |  Knížky
Ahojte všichni! Konečně jsem si v knihovně mohla půjčit něco novějšího a to, co jsem si vyhlídla. A to sice Hon a Ten kdo stojí v koutě. Moc jsem se na to těšila, mělo to kladné rcenze... Musím říct, že Ten kdo stojí v koutě, jsem začala číst jako první, ale bude mi to trvat déle, protože je to pro mě silná kniha, která se nedá číst jen tak... :D A tak jsem se pustila do Honu, který jsem přečetla za jeden večer a půl dne. :D A tak jsem tady!

Hon
Andrew Fukuda


Gen je jiný. Je to glupan mezi lidmi. Aby se neprozradil, nesmí se smát, mračit, potit, kašlat... Nesmí se chovat jako glupan, ale jako člověk - lepit si falešné špičáky a spát ve dne, pro jistotu ani nenavazovat žádné přátelství a hlavně se nezamilovat. Je to těžký život, ale Gen, přestože sám, je pořád naživu.
Jeho život, ale ohrozí Hon, když ho vylosují, aby se zůčastnil Honu na glupany, což je pro lidi největší pochoutka, která je uvádí prakticky do tranzu. Tedy, kromě Gena, protože on je glupan.
Odhalí ho jeho nechuť k čerstvé krvi glupanů?


Tři tečky a Ty

18. října 2014 v 12:24 | Myšlenka v koutě |  Přemýšlím a píšu
Toužím se tě dotknout, ale neudělám to, protože… Bylo by to krásné, nádherné, ale chvilku. Pak bychom oba cítili tu propast zoufalství.
Někteří lidé pro sebe prostě nejsou stvoření.

Dívám se ti do očí, do těch zelených a neuvěřitelně smutných očí za brýlemi. Je to smutek, smíření, naděje? Co to máš v očích…
Možná, že jsi zamilovaný. Do koho? Do mě? Už vím… Máš v očích otázky. Ptáš se jak, proč, kdy… Nevím. Tak sakra, co ti to vidím v očích? Tvou duši? To je ono. Je to něco magického, starého a kouzelného. Tak proč s tebou nemůžu být? Nevím, možná… Možná, že se bojím. To ano, ale to není jenom o tom. Já si prostě nejsem jistá… Sebou ani tebou. Nevyčítej mi, že jsem zmatená, že se bojím tvojí duše, tvých očí a TEBE.
A jen tak si to neujasním. Prostě… Bylo by jednodušší, kdybys mi zmizel ze života.

Ale stejně bys tu zůstal, protože to, co zažívám s tebou. Mám pocit, že už nikdy s nikým nezažiju. Je to přesně to, co popisují knížky, přesně co jsem si vysnila, ale jen z půlky, a já nevím jestli na mě ještě čeká to něco úplně celé. A proto nechci. Já nemůžu, protože by to ublížilo stejně tobě jako mě. Víš, že jsem snílek… A s tebou jsem jen na špičkách, ale já chci potřebuju vzlétnout! A být s tebou by byla slabost a podlehnutí a pro tebe neuvěřitelná zrada. A to si nezasloužíš.


Tajemství porodní báby

4. října 2014 v 16:13 | Myšlenka v koutě |  Knížky
Tajemství porodní báby
Sabine Ebert


Marta je na útěku z krutého kraje. Stráže po ní neúnavně pátrají a ona se nemůže vrátit domů. Všechno ztratila a přidává se ke skupině kolonistů. Všichni doufají v lepší život v nově založené vesnici. Ale nic není tak jednoduché. Marta je vyjímečná léčitelka, porodní bába a co víc, je tajemná, mladá a krásná. Připoutává na sebe mnoho pozornosti proradných a vysoko postavených lidí. Christian, mladý rytíř a vůdce výpravy, se jí snaží chránit, ale bude to stačit?
Brzy svou pozornost přiláká i malá vesnička, ve které žijí... Zdá se, že všechna přání v lepší a svobodný život jsou nenávratně ztraceny.

Ach! Říkám vám, tahle knížka stojí za všechny tmavé kruhy pod očima, které jsem přes týden získala. Kdybych nechodila do školy, bylo by to mnohem jednodušší a hlavně rychlejší, ale takhle je to větší adrenalin! :D Spousta písemek a já místo učení čtu a čtu a čtu!
Ale zvládla jsem to i s dobrýma známkama.

A jsem NADŠENÁ!

Rezistence

29. září 2014 v 15:29 | Myšlenka v koutě |  Knížky
Rezistence
Veronica Roth


Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou - a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?


Do knihy Rezistence jsem se pustila s velkou chutí. Navnadil mě jak film, tak i první díl, který skončil dost otevřeně. A Rezistence přímo vyřvávala Přečti si mě! Přečti si mě!!


Kam dál